Tibetská
kniha mrtvých Bardo Thödol, neboli „Vysvobození v bardu skrze naslouchání“,
má hlubokou tradici v Tibetu, kde byla sepsána údajně v 8. stol.n.l. Padmasambhavou,
který se zasloužil o uvedení vadžrajánového budhizmu do této země.
Je určena pro propojení sprituální praxe prováděné za života ve chvíli,
kde vstupujeme do stádia přechodu, nazývaného smrt. Mapuje stavy, kterými
prochází naše vědomí po oddělení od fyzického těla, teda po smrti, a různé
stádia posmrtného stavu.
Podle
vadžrajánového budhizmu se v souvislosti s lidským životem mluví o 7
bardech, neboli stavech:
1. Prenatální stadium (těhotenství)
2. Stav mezi zrozením a smrtí (prožívaná fyzická existence)
3. Stav spánku
4. Stav meditace (pohroužení či soustředění mysli)
5. Stav v okamžiku smrti (oddělování vědomí od těla)
6. Stav zakoušení pravé podstaty (první fáze posmrtných prožitků, kdy
se zrcadlí vlastní sklony a impulzy)
7. Stav vznikání (druhá fáze posmrtných prožitků – přípravy na nové
zrození).
Tibetská kniha mrtvých pojednává o posledních třech stavech.
Podle ní je umírání považováno za umění – za něco, co lze provést buď
vědomě nebo neuvědomělým způsobem, což záleží na zůsobu, jakým byl prožit
život.
I když je kniha svým obsahem a zaměřením určena umírajícím a posléze
zemřelým, pro které je její čtení průvodcem, útěchou i posilou po dobu
tzv. posmrtné existence, ve skutečnosti je zacílena k životu.
Bardo nám připomíná naléhavost žít vědomý život, plný soucitu a respektu
ke všem životním formám. Připomíná nám naši zodpovědnost, aby jsme transformovali
své vědomí a život pro dobro všech živých bytostí.
|